Šikana v oblasti vztahu občana a správních orgánů

Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, zastrašovat nebo ohrozit jedince, nebo skupinu osob. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování osoby nebo skupiny osob jinou skupinou osob nebo osobami s velkým vlivem.

Šikana se objevuje převážně tam, kde je určitá skupina osob uzavřena s malou možností opustit ji. Jedná se například o skupiny osob, které jsou spojeny trvalým bydlištěm, školou, vojenským nebo vězeňským prostředím.

Společně proti šikaně

Obecná definice šikany

Šikana může mít fyzickou i psychickou podobu a projevuje se ve všech skupinách věkových i sociálních. Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech nabýt i rysy  organizovaného zločinu.

Asi nejkomplexněji šikanu představuje ve svých knihách PhDr. Michal Kolář. Zkoumá vnější znaky, kterými se šikana vykazuje, charakter vztahu agresora a oběti a vývojové stádium, v němž se konkrétní případ nachází.

Charakteristické vnější znaky šikany jsou

  • Záměrnost jednání
  • Nepoměr sil mezi agresorem a obětí
  • Opakování nepřiměřeného jednání
  • Samoúčelnost jednání

Formy šikany

Mezi formy šikany v oblasti občanskosprávních vztahů patří:

  • ignorování oběti,
  • její izolace, pomlouvání a zesměšňování,
  • vyhrožování, udílení násilných a manipulativních příkazů.

Dopad na oběti:

Jak bylo zmíněno výše, šikanování se týká všech členů skupiny, v níž k ní dochází. Šikanování proto negativně postihuje oběť, ale i agresora a ostatní členy skupiny. Zasáhnout však může i jedince stojícího mimo skupinu, například celou rodinu šikanovaného.

U agresorů dochází k upevňování antisociálních postojů. Odnášejí si zkušenost, že agresivní chování je možné využívat k osobnímu prospěchu.

Ostatní členové kolektivu („přihlížející“) přijímají názor, že společnost není schopna zajistit bezpečnost některým jedincům a že porušování mravních i zákonných norem není trestáno. V budoucnosti se pak při setkání s porušováním norem chovají pasivně nebo se takového porušování mohou sami dopouštět.

Oběti šikany trpí pochopitelně nejvíce. Potíže, které se u nich objevují, je možné zahrnout mezi posttraumatické stresové poruchy. U šikanovaných jedinců dochází ke zhoršení pracovních výsledků a častější absenci v zaměstnání či záškoláctví. Klesá jejich sebevědomí a sebehodnocení, mají problém s navazováním vztahů. Dostavuje se i tzv. kumulovaný efekt, oběť získává pocit, že není v pořádku a šikanování si zaslouží. Deprese a apatie může šikanovaný řešit útěkem k drogám a alkoholu. V závažnějších případech může přistoupit i k pokusu o sebevraždu.

Podobně jako u ostatních členů skupiny také u obětí šikany roste pravděpodobnost, že se v budoucnu budou dopouštět neetického chování a násilí.

(Čerpáno z informací na wikipedii a z publikací Prof. PhDr. Pavla Říčana, CSc. a PhDr. Michala Koláře.)